Vysoký Újezd u Berouna
První zmínka o obci pochází z roku 1310, kdy byla ves označena jako „Statek Konrádův“. PhDr. J. Bělohlávek uvádí v „Podrobných mapách zemích koruny české“, list 42, že zdejší obec se připomíná v roce 1310 jako statek Konrádův (Kunrátův).
Konrád z Újezdu je prvním doloženým majitelem vsi, ale právem se můžeme dohadovat, že ves je daleko starší. Najít však o tom doklad nebude snadné, neboť označení „Újezd“ patří k nejrozšířenějším v Čechách.
Během několika staletí se v držení vsi vystřídalo hodně majitelů, někteří krátce – necelý rok, jiní – např. František Josef Šlik, či Jan František Kreisl, téměř padesát let.
Jen několik málo zastavení v historii naší obce:
V roce 1553 patřila největší část obce strahovskému klášteru, část vsi měl pronajatou arcijáhen bechyňského kraje Podiven a bratři Zdeněk a Lukáš z Vraného a Kladna.
V roce 1622 se v soupisu o prodeji dozvíme, že: „Tvrz Vysoký Aujezdec se starým stavením, při též tvrzi dvůr poplužní s poplužím, s dědinami ornými i neornými, se štěpnicemi a zahradami, s vápenicí, cihelnou, s ovčínem, s lesy, háji a lomy kamene, s pastvištěm v Lipovce, s kovárnou a krčmou vejsadní, tudíž ves Vysoký Aujezdec s dvory kmetcími, s chalupami, s platy.“
V roce 1682 se z kupního protokolu dozvíme, že ve vsi už nestojí tvrz, ale sídlo rytířské: „Rytířské sídlo Vysoký Újezd je od spodku až po střechu vystavěno z kamene a pokryté šindelem. Dole je předsíň s pokojem, mimo to klenutá kuchyně, spižírna, dále dvě koňské stáje, na něž navazuje sýpka. Nahoře pak předsíň, dále malá chodba, pět pokojů a dlouhý sál, pod střechou je na jednom konci dostavěný pokoj a na druhém pokoj nedostavěný. Odhadní cena sídla byla stanovena na 600 kop míšenských grošů“.
14. září 1693 kupuje ves Vysoký Újezd František Josef Šlik, v kupní smlouvě se píše : „Marie Markéta Slavatová postoupila J.F.Šlikovi z Holíče na Velíši a Kopidlně za 15 100 zlatých rýnských vysokoújezdský statek, totiž „zámeček a k němu náležející ves s krčmou, poplužním dvorem, pivovarem a sladovnou, mastným krámem, cihelnou, lomem kamene a vápenicí“ se všemi pozemky a dalšími součástmi.
Za majitelů Šliků došlo k velkým stavebním úpravám, vystavěli tu ze starého sídla nový zámek s kaplí sv. Jana. Statek držel až do roku 1740.
Zatím největší stavební přestavba byla za majitele Jana Františka Kreisla, který statek koupil v roce 1883, správu statku řídil po dlouhá léta (45 roků).
Kreisl začal s přestavbou zámku někdy kolem roku 1890. V přestavbě došlo ke stavební změně přízemí i prvního patra. Přízemí mělo být cele vyhrazeno provozním účelům. V jeho jižní části se pak rozkládal vinný sklep, obydlí pro správce statku a dvě kanceláře. Patro bylo vyhrazeno obytným účelům majitele a obsahovalo množství obytných pokojů a ložnic, nezbytný salon, hostinský pokoj a kuchyni. Největší změnou ve venkovní podobě budovy byla její celková úprava v novorenesančním slohu.
V roce 1948 byl majitelům, rodině Šnajdrových, zámek zabaven a předán do užívání různým organizacím. Jako první uživatel byl Československý státní statek, který zde zřídil kanceláře, jídelnu a byty pro své zaměstnance. Také tu byla zřízena kancelář místního národního výboru, z bývalého salónu byla zřízena obřadní síň místního národního výboru. V roce 1957 byla zřízena v místnosti v průčelí budovy kancelář pošty.
Ke dni 1. 1. 1976 přebírá tento majetek Jednotné zemědělské družstvo Mořina. Zámek i přilehlé budovy pronajimatelé využívali, ale s údržbou majetku se nijak nezabývali, v roce 1989 byl celý objekt v žalostném stavu.
V současné době je sice zámek opět v soukromém majetku, již několikátého dalšího majitele, ale na jeho neutěšeném vzhledu se dosud nic nezměnilo.
Zdroj: Monografie Hořovicka a Berounska, Minulostí Berounska 6. díl, Dr. Jiří Úlovec, Pamětní kniha obce Vysoký Újezd
A současnost?
Naše obec leží nedaleko Prahy. Prahu má doslova na dohled a přesto není pražským předměstím, má starou tradici. Také proto, že přes naši obec nevede žádná významná průběžná komunikace, způsobilo, že si obec, třebaže leží blízko Prahy, zachovala svůj původní vesnický charakter. Proto a pro snadnou dostupnost hlavního města Prahy se Vysoký Újezd stal oblíbenou lokalitou.
Střed obce tvoří prostorná náves s rybníkem, mohutnými lipami a kapličkou, kterou na jižním konci uzavírá komplex zámku. Náves i zámek jsou obklopeny do obdélníku umístěnými stavbami statků, hospodářských budov a rodinných domů.
Na leteckém snímku můžeme pozorovat, jak se naše obec mění. Místo rozlehlých polností se tu na 90 ha rozkládá nové golfové hřiště. V jeho okolí se budují nové rodinné domy a jsou plánovány stavby pro občanskou vybavenost.
Věra Vlasáková
Škola bude slavit 215 let zahájení vyučování
Opravdu organizované školství bylo zaznamenáno za vlády Marie Terezie, která se o ně začala zajímat pod vlivem nových myšlenek a hesel, šířících se k nám ze západní Evropy. Marie Terezie dne 6. prosince 1774 schválila nový školní řád, jímž se zaváděla povinná školní docházka dětí od šesti do dvanácti let.
Novým školním řádem byla vybudována pevná soustava školská. Při všech farách byly zřizovány školy triviální, na nichž se kromě náboženství a trivia (čtení, psaní, počty) mělo vyučovat i počátkům národního hospodářství.
Tereziánský školní řád se zabýval také otázkou učitelského vzdělání. Kdo se chtěl nadále státi učitelem, musil se vykazovati vysvědčením o vykonané odborné zkoušce. Příjmy učitelovy byly vyměřeny na 60 - 100 zlatých stálého platu a sobotáles vybíraný od žáků. Bylo to málo. I tak si musel učitel svůj plat důkladně zasloužit. Povinnosti venkovského učitele byly stanoveny asi takto: v létě o sedmé, v zimě o osmé hodině ranní shromáždil dítky ve škole a cvičil napřed hochy v umění ministrovati. Pak odváděl žáky do kostela na bohoslužbu, kterou začínalo každodenní vyučování. Po bohoslužbách vyučoval žáky do jedenácti hodin v literním učivu, odpoledne rovněž od jedné do čtyř hodin v létě, v zimě do půl čtvrté. Od jedenácti do dvanácti dopoledne a od čtyř do pěti odpoledne měl s žáky "exercitium musiky" aby bylo stále dosti žáků pro figurální zpěv v kostele. Ve středu a v sobotu zkoušel žáky po bohoslužbách z katechismu.
V započatém díle pokračoval s houževnatostí sobě vlastní i císař Josef II. Kromě farních škol triviálních bylo nařízeno vrchnosti a obcím zřizovat nové školy filiální všude tam, kde v půlhodinovém obvodu bylo 90-100 žáků školou povinných. Nekatolíkům bylo povoleno zřizovat si vlastní školy v místech, kde bylo 100 rodin nebo 500 obyvatel stejného vyznání. Na základě tohoto výnosu byly místy zřizovány školy židovské.
Aby byla zlepšena školní docházka, je zavedeno pokutování rodičů, neposílajících děti do školy. Polovina zaplacených pokut měla připadnout učiteli, druhá polovina školnímu fondu. K výchovným prostředkům náležely Zlatá a Černá kniha. Do prvé byli zapisováni hodní a pilní žáci. Černá kniha obsahovala jména provinilých žáků, kteří se do ní museli i vlastnoručně zapisovat. Provinilci byli také tělesně trestáni, přesazováni do lavic hanby ("oslovských") apod.
V obci Vysoký Újezd byla zřízena škola v roce 1800 (expositura školy tachlovské), proto sem původně docházel podučitel z Tachlovic, jménem Čapek (do té doby děti z naší obce docházely na vyučování do Tachlovic, kam naše obec farností patří). Protože zde škola nestála, učilo se dům od domu "po třídě", kde byl učitel také stravován. V roce 1805 přišel do Vysokého Újezdu učitel Václav Hoch, který vyučoval ve svém domě čp. 46. (dům stál v místě dnešního rodinného domu pana Oty Ročka). Po smrti učitele Václava Hocha vyučoval jeho syn Josef Hoch, který však neměl učitelské vzdělání, (byl vyučen kupcem), proto byl ze školní služby propuštěn, což mělo za následek, že se musela škola z jeho domu vystěhovat.
Za vyučování pana učitele Václava Hocha se přiškolily obce Lužce, Kozolupy a Trněný Újezd. V roce 1869 si Lužce a Kozolupy zřídily jednotřídní školu v Lužcích a Trněný Újezd byl přiškolen k Mořině. Náhradou byla přiškolena k Vysokému Újezdu Mezouň.
Po propuštění Josefa Hocha byla najata místnost v čp. 21, ale ani tady se dlouho neučilo a škola byla přemístěna do místnosti domu čp. 23, která náležela velkostatku (kde se říká "Na ovčíně"). Tato místnost byla až do roku 1882 úplně bez záchodů pro děti, takže potřeby byly konány ve volné přírodě kolem školy. Ač místnost stačila pro 80 dětí, muselo v ní být vyučováno přes 150 dětí, takže mnohé stávaly mimo lavice, některé i na pouhé zemi psávaly. Správce školy též bydlel ve školní budově, užívaje bídné kuchyňky a malého vlhkého pokojíku. Pro stísněnost místa, množství myší a vlhko nebyla škola zaopatřována ani nejnutnějšími pomůckami. Teprve v roce 1879 najala školní obec učiteli byt v čp. 7 (dnes je tato nemovitost ve vlastnictví Jiřího Vlasáka). 1. ledna 1884 byla škola rozšířena o druhou třídu a podučitelem se stal František Prošek, rodák z Mezouně. Druhá třída byla zřízena v domě čp. 53, v hostinci, třída byla zřízena z tanečního sálu, říkalo se tady i v hájovně, neboť ostatní místnosti obýval panský hajný; dům patřil k velkostatku (dnes Miroslav Herián).
V roce 1884 bylo vyhlédnuto místo pro novou školní budovu. 25. února 1885 se konala dražba (výběrové řízení), na stavbu školy. Dražbu vyhráli mezounští v čele s panem Janem Špačkem, rolníkem v Mezouni čp. 29. Se stavbou začali 7. června 1885, nová škola byla vysvěcena 28. listopadu 1886 a učit se začalo 30. listopadu 1886.
Čerpáno: Monografie Hořovicka a Berounska, díl II.
Kronika obce Vysoký Újezd
Pamětní kniha školy – OA Beroun
Věra Vlasáková