125 let od počátku hrnčířské výroby v naší obci

Těžba i hrnčířská výroba byla ukončena před několika desítkami roků. Tuto historii, těžbu hlíny, si připomínáme už jenom názvy ulic - V Hlinkách a připravovaná ulice v další zástavbě – V Hlinišťatech. Vysoký Újezd a sousední Mezouň mají mocná ložiska hlíny, která přispěla svou jakostí ke vzniku dvěma hrnčířským závodům. V Mezouni se těžba a prodej hlinky datuje kolem roku 1850.

Mezouňský rolník Čuba po roce 1870 hlinku vozil do Prahy pro malíře pokojů a pro opravy maleb starých staveb a kostelů. V té době byla tato hlinka ceněna víc než kaolin. Pro malířské účely bylo možno využít jen svrchní část ložiska a spodní písčitá část ložiska zůstávala nevyužita. Je pravděpodobné, že se kolem roku 1880 rolník Čuba domluvil s hrnčířským mistrem Klausem z Břevnova a směs hlinek – písčité a jemné s úspěchem odzkoušel pro hrnčířskou výrobu.

Podnikavý rolník Čuba chtěl uplatnit hlinku z celého profilu a rozhodl se, že na svém pozemku blízko ložiska hlinky, na pozemku katastru Mezouň – Vysoký Újezd, postaví víceúčelovou stavbu – hrnčírnu, současně se stavbou hospody. Oba tyto objekty zahájily provoz v roce 1892. Dnešní ulice Na Marjánce.

Hrnčírnu si pronajal František Žáček, rodák z Mezouně, postavil další novou pec a zahájil výrobu, která se mu hned od počátku dařila. S pomocí svých synů Jaroslava a Ladislava provozoval hrnčírnu až do své smrti v roce 1945. Starší syn Jaroslav absolvoval státní obchodní školu keramickou v Bechyni a z rukou jeho vycházely kusy nádobí, které jsou ozdobeny pěknými malbami, hlavně vzory staročeskými. Ještě dnes v mnoha domácnostech v obci najdeme toto nádobí – ozdobné talíře, mísy, džbány…

Vedle hotových výrobků se prodávala také hlína pro výrobu šamotových cihel; pro kamnáře i pro malíře pokojů barevná hlinka.

V roce 1945 odešel Jaroslav Žáček do Teplic, kde vyučoval na keramické škole, ale už předtím, v roce 1935 se chopila těžby hlinky Marie Šnajdrová – majitelka velkostatku. Směnmistra dělal Karel Fatka z Vysokého Újezdu. Od roku 1948 (zestátnění majetku rodině Šnajdrových) Karel Fatka v těžbě pokračoval jako soukromá osoba, zaměstnával dva zaměstnance. Na pozemku postavil dřevěnou boudu na sušení a drcení hlinky, kterou odvážel vlastním nákladním autem do Prahy malířům a drogeriím, ale i do jiných míst v okolí Prahy, Berouna, Kladna…

Od roku 1951 převzalo tento soukromý majetek Lidové keramické družstvo Kerama z Prahy. Technickým vedoucím se stal bývalý nájemce Karel Fatka. Keramo těžbu rozšířilo a učinili pokus se skrývkou ložiska, ale brzy se od tohoto postupu odstoupilo, neboť ložisko bylo značně hluboko a dlouhým dobýváním přerušováno stařinami. Takže bylo ekonomičtější dobývání klasickým způsobem, tj. kolmovými šachtičkami.

Dřevěná bouda v roce 1956 vyhořela od vadného topení v sušárně. Místo ní postavilo Keramo novou větší boudu na zděných pilířích, krytou eternitem. Bouda měla místnost jak pro vedoucího, tak pro dělníky s možností usušení pracovního oděvu, prostor pro skladování hlinky a též velkou plochu pro její vysoušení. Byl v ní umístěn elektrický drtič, místo pro skladování rozdrcené hlinky a přilehlá rampa pro nakládání hlinky na auta.  V roce 1960 družstvo Keramo končí, boudu koupilo Jednotné zemědělské družstvo „Přátelství“ Mezouň – Kuchař za 39 745 Kčs a pokračovali v těžbě hlinky. Těžba byla ukončena v 70. letech minulého století.

Proč v Hlinišťatech? V této lokalitě, východně od obce směrem na Kuchař, se těžila spraš – usazená hornina navátá větrem, sediment eolického původu. Tuto horninu využívali majitelé velkostatku při výrobě kompostů na zúrodnění půdy. Po znárodnění majetku tato činnost ustala. V 70. letech minulého století vytěžené místo, někde až 5 metrů hluboké, využili stavitelé pražských sídlišť a toto místo využili jako skládku skryté zeminy před výstavbou sídlištních bloků.

Čerpáno:    Archiv Vladimíra Žáčka sj.

                 Kronika obce Mezouň

                 Monografie Hořovicka a Berounska, díl IV.    

                                                                                                       Věra Vlasáková